Gustav Kukula

Příběh

Gustav Kukula se narodil 17. září 1833 v Jičíně jako jedno z třinácti dětí lékaře Františka Kukuly a jeho ženy Terezie. Přišel na svět jako dvojče; bratr Adolph zemřel krátce po narození. O roku jeho narození panoval dlouho zmatek, literatura uvádí 1834 i 1835, chybný údaj zapsal do některých dokumentů i Gustav sám a stojí dokonce na náhrobní desce. Matrika narozených je ale jednoznačná: 1833. Z celé početné rodiny byl jediný, kdo zvolil otcovo povolání.

Od roku 1845 studoval na jičínském gymnáziu s tak dobrým prospěchem, že měl studium zdarma; sedmý ročník však z neznámých důvodů opakoval. V červenci 1853 odmaturoval a odešel na medicínu do Prahy, kde byl žákem profesora Josefa Blažiny. Doktorem lékařství byl promován 5. února 1859.

Začátky praxe nejsou zcela jasné. Údajně působil jako prosektor patologické anatomie a sekundář ve všeobecné nemocnici v Praze, roku 1863 se stal vězeňským lékařem v trestnici na Mírově, ale po roce odešel. V letech 1864 až 1868 byl patrně velícím lékařem polních nemocnic a za tuto službu dostal válečnou medaili. Za války roku 1866 ho rodinný přítel, novopacký chirurg Jan Kejzlar, zavolal do Nové Paky, aby u několika raněných pruských vojáků provedl amputace, na které si sám netroufal.

V červnu 1868 nastoupil jako c. k. vězeňský lékař v kartouzské trestnici ve Valdicích a zůstal tam až do smrti. K vojsku měl Gustav blízko i dál, stal se štábním lékařem zeměbrany u jičínského praporu č. 43. Vědecké práci se věnoval jen okrajově, k lítosti svého syna Otakara, soustředil se ale na hygienu v trestnici. Roku 1883 publikoval v Časopise lékařů českých článek o nemocnosti a úmrtnosti vězňů v Kartouzích a o tom, jak poměry zlepšit; obsáhlejší spis pro ministerstvo nebyl nikdy vydán. Sestavil také sbírku lebek zločinců a patologických lebek, která byla po jeho smrti vystavena na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze roku 1895.

Po otcově smrti v roce 1871 převzal rodinnou nemocnici a na počátku osmdesátých let se pustil do její zásadní přestavby. Skoupil a zbořil sousední domy v Lipové ulici a na jejich místě vyrostla jednopatrová neorenesanční budova s nápisem na průčelí Nemocnice cís. rady Med. a Chir. Dra Gustava Kukuly. 1883. Základní kámen byl položen 25. dubna 1883 a pacienti sem přišli 1. ledna 1884. V přízemí bylo šest pokojů s 36 lůžky, ordinace, operační síň a lékárna, v patře bydlela rodina. Operovalo se v narkóze a s antiseptickými obvazy; od 11. ledna 1891 tu Gustav léčil tuberkulózu Kochovou metodou a podle dobového tisku byl první, kdo ji zavedl na českém venkově. Ocenění přicházela postupně: roku 1874 pochvala ministra vnitra za očkování, v březnu 1875 zlatý záslužný kříž s korunou, stejný, jaký měl otec, a v dubnu 1882 titul císařského rady.

Dne 22. září 1863 se v kostele sv. Jakuba v Brně oženil s Johannou Eipeltauerovou, dcerou brněnského továrníka. Měli tři děti: Marii (1864), Otakara (1867) a Emanuela (1868). Bydleli v domě čp. 59 v Husově ulici, který Gustav koupil roku 1864, od roku 1884 pak v patře nové nemocnice. Rodina byla příkladem dobové dvojjazyčnosti: Gustav byl v Lékařské komoře veden v české sekci a oba synové vyrostli ve vlastence, Johanna však byla brněnská Němka a doma se patrně mluvilo i německy.

Na podzim 1894 vážně onemocněl a 11. března 1895 zemřel ve věku 61 let na karcinom močového měchýře. Pohřeb 14. března byl ve městě velkou událostí: průvod doprovázely davy lidí i vojsko a takovou slávu Jičín podle novin dlouho neviděl. Smrtí Gustava skončil i provoz rodinné nemocnice, která za sedm desetiletí přijala přes 14 000 pacientů a provedla šest až sedm tisíc operací. Syn Otakar budoval kariéru v Praze, dědicové proto budovu roku 1896 prodali okresu, který v ní zřídil Okresní dům.