Josef Konstantin Staus

Příběh

Josef Konstantin Staus se narodil roku 1837 a patřil ke generaci pražských českých měšťanů, která v šedesátých letech 19. století budovala národní spolkový život. Když se v roce 1862 zakládala Tělocvičná jednota pražská, pozdější Sokol Pražský, byl Staus zvolen do jejího prvního výboru, a to po boku starosty Jindřicha Fügnera, jeho náměstka Edvarda Grégra a Miroslava Tyrše. Zaznamenal to sám Tyrš ve svém Statisticko-historickém přehledu jednot sokolských z roku 1866.

Ve stejné době patřil Staus i k nejužšímu kruhu zakládajících cvičitelů. Věstník sokolský otiskl v únoru 1912 starou fotografii s titulkem „První cvičitelský sbor Sokola Pražského r. 1862″, na níž J. Staus stojí přímo vedle dr. Miroslava Tyrše. A Renata Tyršová ve svých pamětech o otci Jindřichu Fügnerovi popisuje album, které mu členové Sokola věnovali k svátku: na prvním listu byli vyfotografováni čtyři praporečníci, „Štaus, Doležal, Svoboda a Odkolek“. Rodinná tradice mluví o Stausovi jako o prvním praporečníkovi Sokola; prameny potvrzují, že byl jedním ze čtyř, pořadí však neuvádějí.

Obživu mu dávalo pivo. Spolu s Jindřichem Odkolkem z známé pražské mlynářské a pekařské rodiny (zřejmě týmž Odkolkem, s nímž nosil sokolský prapor, nebo jeho příbuzným) vedl firmu Staus & Odkolek, hlavní pražský sklad lahvového piva z Měšťanského pivovaru v Plzni, tedy dnešního Plzeňského Prazdroje. Celostránkový inzerát v pražském adresáři z roku 1891 nabízí láhve o půl, tři čtvrtě a jednom litru, při odběru pětadvaceti kusů s dovozem do domu po celé Praze a na vyžádání i mimo ni. Hlavní sklad sídlil v Liliové ulici č. 8, v domě čp. 248 na Starém Městě, jehož byl Staus majitelem a kde rodina také bydlela. Firma pod jménem Staus a Driml působila na téže adrese ještě v roce 1925.

Podle rodinného podání koupil Josef Staus roku 1890 také dům Husova 242/9, bývalý Jesuitský dvůr, kterému je věnován tento web. Liliová a Husova ulice leží na Starém Městě těsně vedle sebe. V dostupných adresářích a v matrice je však Staus důsledně uváděn jako majitel domu čp. 248/I v Liliové ulici; vlastnictví domu v Husově ulici se zatím nepodařilo doložit a patří k hlavním úkolům dalšího hledání v pozemkových knihách a ve stavebním archivu.

Vedle obchodu a Sokola zastával Staus i veřejné funkce. Adresář z roku 1891 ho uvádí mezi důstojníky pražské měšťanské gardy jako rytmistra ve štábu. Rodinné podání k tomu přidává hodnost podplukovníka a velení granátnickému sboru, pražské měšťanské právo udělené roku 1882, funkci obecního radního, plnou moc k jednání s americkým konzulátem od roku 1895 i dar vagonu uhlí pražské chudině v roce 1902. Žádný z těchto údajů se zatím nepodařilo potvrdit dobovým pramenem, což ovšem neznamená, že jsou nepravdivé; velká část pražského tisku z té doby je v digitálních knihovnách přístupná jen po přihlášení.

S manželkou Marií, rozenou Patzeltovou, měl podle rodinného podání tři dcery: Antonii (narozenou 1865), Marii zvanou Mančí (1873) a Helenu zvanou Hella (1877). Doložit se zatím podařilo jen Helenu, která se roku 1898 provdala za chirurga Otakara Kukulu, pozdějšího rektora Univerzity Karlovy. Antonie se podle rodinného podání provdala za stavitele Ing. Antonína Brandnera a Marie za lékaře doc. MUDr. Jaroslava Šťastného; o žádném z obou zeťů se ale zatím nepodařilo zjistit nic bližšího.

Josef Konstantin Staus zemřel roku 1912, v roce padesátého výročí Sokola, který pomáhal zakládat. Nekrolog ani přesné datum úmrtí zatím nalezeny nebyly. Zůstává po něm obraz muže, který v jedné osobě spojoval obchodníka, měšťanského důstojníka a vlastence z první sokolské generace.

Fotografie a dokumenty