Anna Marie Julie Kukulová

Příběh

Anna Marie Julie Čekanová, celý život známá jako Anka, se narodila 26. února 1905 v domě čp. 42 v Charvátově ulici na Novém Městě pražském jako dvojče bratra Václava. Rodiči byli kloboučník Václav Čekan a Anna, rozená Broftová, která podle encyklopedických hesel vedla vlastní pohybové studio; bližší podrobnosti o něm se nedochovaly. Datum narození potvrzuje matriční zápis farnosti Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici, i když Český taneční slovník uvádí rok 1906.

Léta trávila rodina v Řevnicích a právě tam dvojčata v jedenácti letech zatoužila hrát divadlo. Otec jim roku 1916 postavil na louce Na Moklinách Lesní divadlo a Anka v něm od dětství hrála a tančila: od Rusalky (1916) přes Radúze a Mahulenu až po Sen noci svatojánské. Vrcholem byla roku 1924 titulní role v Wildeově Salome s původní hudbou Jaroslava Křičky, v níž podle dobového hodnocení podala výtečný výkon herecký i taneční. Po tomto představení se dětský soubor rozešel.

Tanci se učila u předních pražských pedagožek, u Alice Dubské (Dalcrozeova rytmika), Heleny Vojáčkové, Volkové, Vratislavy, Leben-Vaňkové a Kupferové, a u teoretika tance Evžena Siblíka, který o ní později i psal. Sólový debut měla v roce 1926 číslem Moment musical na Schubertovu hudbu v kabaretu Červená sedma. Zde je ovšem rozpor: podle divadelní encyklopedie tento kabaret zanikl už roku 1922, takže šlo možná o nástupnický podnik ve stejných prostorách. Téhož roku hostovala v Národním divadle ve hře Huon z Bordeaux, následovala Balada o mrtvém ševci a mladé tanečnici (1926, hudba Otakar Ostrčil), Nervy (1927, hudba Jaroslav Ježek) a roku 1928 vlastní Intimní taneční večer v Komorním divadle. S Jaroslavem Křičkou spolupracovala dál na skladbách Pištec, Eden, Elektrická brána, Horská dráha a Panoptikum.

Patřila k okruhu Devětsilu. Kostýmy, plakáty a pozvánky pro ni navrhovali Jaroslav Horejc a Josef Čapek; Horejce okouzlil její tanec se šálem natolik, že ji roku 1923 ztvárnil na stříbrné broži, kterou od roku 1924 sériově vyrábělo družstvo Artěl. Kritik Edmond Konrád ji v Rozpravách Aventina (1928) postavil vedle Milči Mayerové a Jarmily Kröschlové a její typ nazval lidovým a furiantským, s nervózní sebekritickou skepsí vedoucí k prudké a tragické grotesce. Založila vlastní taneční skupinu, v níž s ní tančily J. Ašrová, M. Bergerová, J. Dunovská, H. Kroutská, L. Libertinová, R. Ruthová, L. Šalamonová, L. Škodová a M. Zdenková. Psali o ní Siblík, Joe Jenčík i Jarmila Kröschlová a roku 1929 jí časopis Eva věnoval portrét z pera Nasti Papáčkové.

Dne 26. května 1930 se v kostele sv. Mikuláše na Malé Straně provdala za inženýra Otakara Kukulu, syna chirurga a rektora Univerzity Karlovy Otakara Kukuly. Ve stejný den a v témže kostele se ženil i její bratr Václav. Po sňatku se podle slovníku vzdala umělecké dráhy, úplně však neumlkla: roku 1932 vystupovala se souborem Lesního divadla jako A. Čekanová-Kukulová, o rok později tisk zmiňuje její choreografickou a pedagogickou práci v Sokole a časopis Eva o ní roku 1933 psal jako o té, jež se odmlčela. S manželem měla dvě děti, syna Otakara, zvaného Karyk, a dceru Anku. V letech 1930 až 1950 bydlela na Janáčkově nábřeží v domě čp. 126, kde dříve žil i její tchán.

O posledních patnácti letech jejího života prameny mlčí. Podle rodinného podání pracovala po válce s postiženými dětmi v Jedličkově ústavu a hledala cestu k tomu, čemu se dnes říká taneční terapie; přes rozsáhlé pátrání v historii ústavu i v odborné literatuře se to nepodařilo doložit, což ale neznamená, že se to nestalo. Zemřela 22. července 1965 v Praze. Místo jejího posledního odpočinku zatím není známé.

Fotografie a dokumenty